Adam
14 let - Na učňák nikdy
Nejsem ani dost dobrej pro sebe, tak co
Adam je průměrným žákem základní školy a dokončuje 8. třídu. Stojí před ním volba střední školy. Mezi ním a rodiči panují ohledně tohoto tématu delší dobu neshody a proběhlo již několik velkých hádek. Oba rodiče mají úspěšnou pracovní kariéru a těžko se jim přijímá představa, že by jejich syn „nešel v jejich stopách“. Adama učení nikdy příliš nebavilo, i když neměl nikdy větší obtíže s porozuměním učivu, plnění školních povinností se ve větší míře vyhýbal. Když se v 5. třídě nedostal na víceleté gymnázium, chvíli jej to mrzelo, protože to vnímal jako svůj neúspěch. Když se však od bývalých spolužáků dozvěděl, jak je to náročné na učení a domácí přípravu, byl nakonec rád. Tušil, že není studijní typ – k učení nemá žádnou motivaci a udržet jej u něj je nadlidský úkol. Sám by šel klidně na učiliště. To ale rodiče nechtějí ani slyšet, neboť vnímají Adama jako velmi inteligentního chlapce a učiliště vidí jako plýtvání jeho potenciálem.
Rodiče s Adamem se shodli, že na vyřešení této důležité otázky již sami nestačí a emoce na všech stranách brání rozumnému rozhodování. Rozhodli se proto vyhledat pomoc v naší poradně. Adam absolvoval individuální diagnostiku složenou z psychologických testů a rozhovoru s psycholožkou.
V lavici to prostě nevydržím
Díky testům se ukázalo, že Adamovy rozumové schopnosti jsou v pásmu nadprůměrného rozumového nadání, avšak v kombinaci s podprůměrnou úrovní exekutivních funkcí, která se odráží právě v nízké motivaci k plnění školních povinností, přípravě na výuku a celkově jeho přístupu ke studiu a dalším organizovaným činnostem. Pro Adama je díky tomuto předpokladu velmi náročné udržet v hlavě úkoly, které má splnit. Vyžaduje také nadměrnou míru povzbuzování k jejich plnění a je pro něj problematické se na školní povinnosti cíleně zaměřit, když je kolem něj plno jiných zajímavějších činností. Jakákoli škola s vyššími nároky na studium by byla z tohoto pohledu pro Adama velmi náročnou. Testy také ukázaly vysokou úroveň prostorové a plošné představivosti.
Kutit a opravovat je druh umění
Z rozhovoru s psycholožkou o tom, co Adam rád dělá ve svém volném čase, vyplynulo klíčové zjištění. Adam již od svých 11 let chodí s dědečkem, který je nadšeným domácím kutilem, „hledat poklady“ v podobě starého harampádí. Nálezy Adam poslední rok zkouší sám předělávat na věci nové a funkční a obdarovává jimi celou rodinu. Dokonce již měl svou první „zakázku“, kdy renovoval starý noční stolek pro maminku spolužáka. Nikdo z rodiny této zálibě nepřisuzoval význam ve vztahu k volbě povolání a dlouhé hodiny, které tímto způsobem Adam trávil, byly považovány pouze za „dětské blbnutí“. Adam však přiznal, že ze všech činností se při této cítí úplně nejlépe a rád by, aby se jí mohl věnovat do budoucna naplno.
Na základě vyhodnocení všech informací a rozhovoru o představách Adama a rodičů, kteří trvali na střední škole s maturitou, ze kterého by měl Adam případně otevřené dveře ke studiu na vysoké škole, bylo navrženo několik možností středních odborných škol. Pro Adama byla jasnou volbou střední škola umělecká a řemeslná, obor konstrukce a design nábytku.
